ETF vs. aktivně řízené fondy: co říkají data za 10 let

Debata o aktivní versus pasivní správě portfolia probíhá v akademické obci od 70. let minulého století, kdy Eugene Fama formuloval hypotézu efektivních trhů. Česká retailová realita se však od učebnicových modelů liší: průměrný TER (Total Expense Ratio) aktivně řízených smíšených fondů dostupných v České republice dosahuje 1,8 % ročně, zatímco srovnatelné ETF lze pořídit za 0,07–0,25 % ročně. Na horizontu 10 let tento nákladový rozdíl spolkne při průměrném výnosu 6 % p.a. přibližně 19 % koncové hodnoty portfolia. Studio Plzeň proto porovnalo výkonnost deseti nejprodávanějších aktivně řízených fondů v ČR s příslušnými indexovými ETF benchmarky za období 2014–2023. Metodologie je dostupná v plném znění na konci článku a data pocházejí z veřejných zdrojů: Morningstar, ESMA a prospektů jednotlivých fondů.

Výsledky jsou jednoznačné v 8 z 10 sledovaných kategorií: příslušné ETF překonalo aktivně řízený fond po odečtení veškerých nákladů. Průměrný roční výkonnostní rozdíl ve prospěch ETF činil 1,4 procentního bodu. Výjimkou byly dvě kategorie – malé a středně velké akcie středoevropského regionu – kde aktivní správci prokázali schopnost generovat alfa výnos, pravděpodobně díky lepší znalosti lokálního trhu a nižší efektivitě těchto trhů. Tento závěr má praktické důsledky: univerzální odpověď neexistuje. Pro globálně diverzifikované akciové portfolio s horizontem nad 7 let data hovoří ve prospěch levných ETF. Pro regionální nebo specializované expozice může aktivní správa přinést přidanou hodnotu – pokud jsou poplatky přiměřené. Jakýkoli výběr by měl začínat analýzou nákladů, nikoli minulé výkonnosti, protože ta je ze své podstaty zpětným pohledem.